ZÁKLADY PODPORY IZRAELA – MALCOLM HEDDING
Trojí povolání Izraele
Bůh přišel k Abrahamovi a dal mu trojí povolání. Tomuto trojímu povolání se pokusíme porozumět na základě zkoumání různých situací, v nichž Bůh přichází k Abrahamovi, aby mu svou smlouvu oznámil a obnovil.
Povolání zrodu
První povolání nebo úloha, které židovskému národu v historii připadlo, můžeme nazvat povolání zrodu. Bůh říká v Genesis 12, že v Abrahamovi budou požehnány všechny čeledi země. „Tobě, Abrahame a národu, který z tebe vzejde, učiním něco, co bude požehnáním pro každý národ na zemi.“
Jinak řečeno, izraelský národ přivede na svět dílo vykoupení. Příběh spásy je tedy ve skutečnosti židovský, vše, co je nám drahé a čeho si vážíme jako Boží lid, je ve skutečnosti židovské. Pavel nám to připomíná v 9. kapitole epištoly Římanům.
| 1 Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, 2 které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech, 3 ohledně jeho Syna – který podle těla povstal z Davidova semene 4 a který byl podle Ducha svatosti mocně označen za Božího Syna skrze vzkříšení z mrtvých – našeho Pána Ježíše Krista, 5 skrze něhož jsme přijali tuto milost, totiž apoštolství pro jeho jméno, k poslušnosti víry mezi všemi národy, (Římanům 9:1-5) |
Ježíš to potvrzuje také v evangeliu sv. Jana, ve čtvrté kapitole, kde říká, že „spasení je ze Židů.“ ( Jan 4:22) Všechny věci, které jsou nám drahé a které jako křesťané milujeme, jsou židovské – včetně Bible samotné.
Jak už bylo v této knize zmíněno dříve, apoštol Pavel říká, že hlavním důvodem vzniku Izraele bylo a je být správci Božího slova. Izraelský národ byl vyvolen, aby sloužil světu.
Ve 12. kapitole knihy Zjevení měl apoštol Jan zjevení ohledně izraelského národa. Viděl znamení těhotné ženy, která byla oděna sluncem, měsícem a hvězdami.
| 1 A na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna dvanácti hvězd. 2 Byla těhotná a křičela v porodních bolestech a trpěla, aby porodila. (Zjevení 12:1-2) |
Tato žena představuje Izrael. Tato ilustrace totiž pochází z knihy Genesis.
9 Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: „Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!“
10 A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: „Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?“
11 A tak na něj bratři nevražili, ale otec o tom všem přemýšlel.
(Genesis 37:9-11)
Toto je příběh Josefa, který je tak trochu snílek – a jeho sny všechny rozzuří. Dá se pochopit, proč šel svým bratrům na nervy. Byl nejmladší a asi by vás vyvedlo z míry, kdyby k vám přišel váš mladší bratr a řekl vám: „Víš, minulou noc jsem měl sen a zdálo se mi, že jste ke mně všichni přišli a klaněli se mi.“
Je zcela jasné, že Zjevení 12 používá stejný obraz. Je to izraelský národ, dvanáct kmenů Izraele. A co víc, žena Izrael je těhotná. Zde je ono povolání ke zrodu: „Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě.“ (Genesis 12:3)
Proč budou národy požehnány? Protože skrze ni přijmou nebeský vykupitelský záměr. Ale především bude existovat pro Mesiáše. Pokud se podíváte na Zjevení 12, příběh pokračuje a říká nám, že přivede na svět mužského potomka, Syna, který bude vládnout světu železným prutem. Velmi zajímavé.
| 5 Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železným prutem, byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu. (Zjevení 12:5) |
Ta žena existuje kvůli Synovi, jehož osudem je, že se jednoho dne vrátí na zem, kde bude pást národy železným prutem.
To je pozoruhodné povolání Izraele v historii. Žena ve Zjevení 12 není církev, jak se mnozí domnívají, protože církev Ježíše na svět nepřivedla, na svět jej přivedl Izrael. A byl to Ježíš, kdo přivedl církev do světa nebo jí dal vzniknout.
Zde se opět potvrzuje povolání Izraele ke zrodu. Proto děkujeme Bohu za vše, co jsme od židovského národa přijali. Je úžasné, že národ, který se nijak neliší od ostatních, který je stejně slabý a hříšný jako kdokoliv jiný, který je početně malý a možná menší než většina ostatních a slabší než většina ostatních, nám dal tyto úžasné dary. Dary, které nás vedou k poznání Boha, osvobozují nás od hříchu, dávají nám věčný život a nakonec nás dovedou do onoho města.
Povolání utrpení
Druhé povolání, které Bůh dává izraelskému národu, najdeme opět v 15. kapitole Genesis.
7 Řekl mu: „Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem.“
8 Abram odpověděl: „Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?“
9 Řekl mu: „Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě.“
10 Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal.
11 K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl.
12 Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.
(Genesis 15:7 -12)
Na tomto místě dochází k uzavření Abrahamovské smlouvy s Bohem. Abraham přináší poražená obětní zvířata na místo, kde bude uzavřena smlouva, a rozpůlí je. Potom tam náhle přiletí supi, aby na smlouvu, kterou Bůh s Abrahamem uzavírá, zaútočili.
Sup je symbolem zla a démonických mocností temnoty. Jsou to zlomyslně vyhlížející tvorové, mohutní, mají lysou hlavu, dlouhý zobák a pařáty a v divočině se masově slétávají nad místy, kde je mrtvé zvíře. Lev zabije jelena, žirafu nebo jiné zvíře a když se nažrali lvi, gepardi a leopardi a konečně i hyeny, přicházejí na řadu supi. Snesou se dolů a roztrhají mršinu na kusy. Ale přitom, když ji v zuřivosti trhají, aby z ní dostali maximum, trhají se na kusy i navzájem.
Padlý svět, postižený úplnou zkažeností, kterému vládne ďábelská, démonická skutečnost, nemůže než nenávidět Boha a jakoukoliv entitu, která ho na zemi představuje. Apoštol Pavel, když mluví o situaci lidské společnosti, nás popisuje následovně:
| 1 A vzkřísil i vás, mrtvé v proviněních a hříších, 2 v nichž jste kdysi chodili podle běhu tohoto světa, podle mocného vládce ovzduší, toho ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti, 3 mezi nimiž jsme také my všichni kdysi žili v žádostech svého těla, když jsme dělali to, co chtělo tělo a mysl, a byli jsme přirozeností dětmi hněvu tak jako ostatní. (Efezským 2:1-3) |
Takoví jsme byli. Byli jsme mrtví, ovládáni a určeni k záhubě. Byli jsme naprosto zkažení, bez jakékoliv schopnosti milovat Boha nebo Ho hledat a Bible říká, že jsme Ho nenáviděli.
Když Bůh povolal Abrahama do této zvláštní role ke spáse světa, bylo součástí tohoto povolání rovněž utrpení. Od tohoto dne se slétávají supi na židovský národ a snaží se jej likvidovat a ničit. Ďábel věděl, že kdyby se mu podařilo zmařit Boží plán s Izraelem, učinil by konec velkému Božímu záměru přivést do Božího města milióny mužů, žen a dětí.
Židovský národ zástupně trpěl, a to za celý lidský rod. Trpěli za tebe a za mě, protože se stali nositeli vykoupení světa. Kvůli tomu, aby nám přinesli Boží slovo, zaplatili ohromnou cenu. Žádný jiný národ na celém světě neměl tuto zvláštní úlohu. Kvůli světu trpěli proto, aby mu dali poznat vykoupení.
Apoštol Jan píše ve Zjevení 12 nejen o zvláštním povolání Izraele ke zrodu, ale také o dalším znamení, které jde ruku v ruce s tímto povoláním. Je jím utrpení, práce ku porodu a konflikt. Izrael rodí uprostřed působení sil zla.
| 1 A na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna dvanácti hvězd. 2 Byla těhotná a křičela v porodních bolestech a trpěla, aby porodila. 3 Tehdy se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun. 4 Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. A ten drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. 5 Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železným prutem, byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu. (Zjevení 12:1-5) |
Na tomto místě Nový zákon potvrzuje obraz z Genesis 15, že se supi budou neustále stavět před ženu, aby ji pohltili a roztrhali.
Je pravda, že židovský národ historicky trpěl za vlastní vzpouru a vlastní hříchy. Proto máme velké proroky Izaiáše, Jeremiáše a Ezechiele a také menší prorocké knihy. Nicméně také musíme přiznat, že utrpení izraelského národa má nadpřirozenou a démonickou dimenzi. Historicky snad nejdémoničtějším vyjádřením tohoto utrpení byly útoky křesťanské církve na židovský národ. Jak se to mohlo stát? Je neuvěřitelné, že mocnosti temnoty použily Ježíšův plášť a ďáblův meč, aby bojovaly proti židovskému národu. To je velké zlo.
Lidé, kteří přijali židovské dílo vykoupení, se sami stali supy a jako kořist jim posloužil židovský národ. Vím, že mnozí namítnou: „ Ale to nebyli opravdoví křesťané.“ Milí přátelé, bohužel někteří z nich byli. Kromě toho není na židovské komunitě řešit, kdo je pravý křesťan a kdo ne. Tyto hrozné věci se staly ve jménu křesťanství.
V 15. kapitole knihy Genesis Abraham nejenom musí odhánět supy, ale také se dozvídáme, že když usnul, padlo na něho zděšení. To je zajímavé: právě přece uzavírá smlouvu s Bohem, jejímž vyvrcholením bude vstup mužů a žen do Božího města. (Vyšel, aby hledal město.) Člověk by čekal, že po uzavření takové smlouvy s Bohem se mu bude zdát o městě, které je plné ulic ze zlata, andělů a nádherných staveb, které je tak úžasné, že se to slovy nedá vypovědět. Ale to se nestalo.
Když usínal, jeho duši naplnilo zděšení. To Bůh historie řekl: „ Abrahame, jestli toto uděláš kvůli světu a jestliže lid, který z tebe vzejde, zrodí psané Slovo a živé Slovo, musíš vědět, že tvůj národ bude vržen do konfliktu s mocnostmi zla, jaký nebude muset podstoupit žádný jiný národ na celé zemi.“
Způsob, jakým jsme my křesťané popírali onu těhotnou ženu, je ostudný. Okradli jsme ji, použili jsme chytrou teologii, abychom ji vydědili, dovolili jsme supům, aby se uhnízdili na našich kazatelnách a v našich kongregacích – to je docela zdrcující. Konec konců, ona byla a je nositelem vykoupení světa.
Kněžské povolání
Třetí role, kterou Bůh svěřil Abrahamovi, je tato: Bůh chtěl, aby Abraham věděl vše o Jeho plánu. Proto mu říká: chci, abys vzal svého syna, kterého jsi nadpřirozeně dostal, šel s ním na horu Moria …a tam ho budeš muset zabít.
1 Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet. Zavolal: „Abrahame!“ Ten odpověděl: „Zde jsem.“
2 A on řekl: „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.“
3 Abraham vstal časně zrána. Osedlal svého osla, vzal s sebou dva služebníky a svého syna Izáka. Nasekal dříví pro zápalnou oběť a vypravil se k místu, jež mu Bůh určil.
4 Když Abraham třetího dne pozvedl oči, spatřil to místo v dálce.
5 Tehdy řekl svým služebníkům: „Vy tu zůstaňte s oslem. Já a chlapec půjdeme až tam, pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám.“
6 Abraham vzal dříví pro zápalnou oběť a naložil je na svého syna Izáka. Sám nesl v ruce oheň a nůž. A tak šli oba spolu.
7 Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odpověděl: „Ano, můj synu?“ „Vidím oheň a dřevo,“ řekl Izák. „Kde je ale beránek k zápalné oběti?“
8 „Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu,“ odpověděl Abraham. A tak šli oba spolu.
9 Když přišli na místo, jež mu Bůh určil, Abraham tam postavil oltář a narovnal dřevo. Pak svázal svého syna Izáka a položil ho na dřevo na oltáři.
10 Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna zařízl.
11 Vtom na něj zavolal Hospodinův anděl z nebe: „Abrahame! Abrahame!“ Odpověděl: „Zde jsem.“
12 A on mu řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku a nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného.“
(Genesis 22:1-12)
To je velmi dojemný obraz. Kniha Židům uvádí, že Abraham byl tak dokonale poslušný, že ve skutečnosti přijal Izáka zpět z mrtvých, protože v jeho srdci už Izák mrtev byl. Kdyby Bůh nezasáhl, Izák by ten den Abrahamovou rukou zemřel.
| 17 Vírou obětoval Abraham Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna, 18 o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ 19 Počítal totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno) přijal. (Židům 11:17-19) |
V Nové smlouvě nacházíme nejúžasnější část tohoto příběhu. Když Abraham obětoval Izáka na obětním oltáři, něco se s ním stalo. Můžeme pouze spekulovat, že na něj sestoupil Duch Boží a přenesl ho do dva tisíce let vzdálené budoucnosti. Když se probral, octl se v Jeruzalémě okolo roku 33 n.l.
Když se rozhlédl, zjistil, že je na tom samém místě, a po bližším zkoumání uviděl kopec tvaru lebky. Hora lebky je totiž v podstatě výchoz hory Moria. Pak se podíval ještě pozorněji a spatřil někoho s dřívím na zádech stoupat do kopce.
V tom okamžiku si myslel, že vidí Izáka, protože ten člověk měl dříví na zádech a táhl je na úpatí hory. Myslel si, že vidí, jak Izáka pokládají na dřevo, ale pak mu došlo, že to je Mesiáš. Bible říká, že to, co viděl, ho tak přemohlo, že začal tančit a radoval se.
Při pohledu na agónii, která musela člověku rvát srdce, neplakal ani neroztrhl svůj šat. Bible říká, že sklonil hlavu a děkoval Bohu s radostí. Jak to vím? Říká se to v Janovi 8:56. Ježíš zde říká:
56 „Abraham se těšil, aby viděl můj den; uviděl ho a zaradoval se.“
(Jan 8:56)
V předurčeném Božím úradku a záměru bylo od počátku obsaženo, že židovský národ dá světu Ježíšovu smrt. Bůh to Abrahamovi ukázal. Dva tisíce let později, v plnosti času, Ježíš přišel. Zvláštní je, že „plnost času“ nastala zrovna v okamžiku židovské historie, kdy národ neznal Boha, ani Zákon nebo Proroky. To je kontext Ježíšova vtělení. Přichází ke svým vlastním, ale ti Ho nepoznali ani nepřijali. Ale jako velekněze ho vzali na horu Moria a tam ho ukřižovali. Neboť cesta do toho města může vést pouze skrze kříž.
Nejsou to Ježíšovy zázraky, které nás zachrání, i když za ně děkujeme. Nezachrání nás ani Jeho učení, za které rovněž Bohu děkujeme. Zachrání nás pouze Jeho smrt.
Ježíšova smrt
Tuto smrt nám dal izraelský národ. Pokud se mě zeptáte: „Kdo zabil Ježíše?“ Odpovím: „Židé.“ Jsou tedy „vrazi Krista“? NE: Jsou vinni bohovraždou? NE: Jsou pod generační kletbou? NE.
Následující místa z Nového zákona hovoří jasně o tom, že Židé Ježíše zabili. Je to kázání apoštolského poselství kříže. První apoštolové kázali toto, bez jakéhokoli vysvětlování nebo omlouvání:
22 „Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže, kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal uprostřed vás, jak sami víte,
23 toho jste, vydaného z Božího uloženého rozhodnutí a předzvědění, vzali a zabili ukřižováním skrze ruce bezbožníků.“
(Skutky 2:22-23)
36 „Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh ho učinil Pánem a Kristem – toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“
37 A když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: !Co máme dělat, bratři?“
(Skutky 2:36- 37)
14 „Zřekli jste se toho Svatého a Spravedlivého a vyžádali jste si, aby vám byl vydán vrah.
15 Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; a my jsme toho svědky.“
(Skutky 3:14 -15)
10 „Ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento člověk zdravý.“
(Skutky 4:10)
30 „Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili.“
(Skutky 5:30)
51 „Tvrdošíjní a neobřezaného srdce i uší, vy stále jen vzdorujete Duchu Svatému – jak vaši otcové, tak i vy!
52 Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? A zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, jehož jste se vy teď stali zrádci a vrahy.“
(Skutky 7:51-52)
39 „A my jsme svědkové všeho toho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. A toho pověsili na dřevo a zabili.“
(Skutky 10:39)
Tak bych mohl pokračovat. Je pravda, že Bible říká, že se pohané a Římané smluvili, aby se toto stalo (Skutky 4), ale apoštolské kázání kříže jasně stanoví, že Ježíše zabili Židé.
Ale – velké ALE – učinili to z nevědomosti. Nejsou vrazi Krista. Nejsou vinni bohovraždou ani nejsou pod generační kletbou, protože Boží Syn řekl „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
Abrahame, vezmi svého syna, svého jediného Syna, kterého jsi zplodil, a nalož mu na záda dříví. Až přijdeš na horu Moria, polož ho na to dříví, protože ti říkám, že lid, který z tebe vzejde, bude muset světu přinést Mesiáše a Jeho smrt dát národům.
Ve Skutcích 3. kapitole se k tomuto váže zásadní místo. Je to známý příběh: Petr jde spolu s Janem k bráně, zvané Krásná, uzdraví chromého a všichni se shromáždí v Šalamounově sloupoví. Petr začíná kázat od verše 13 o Bohu Abrahama, Izáka a Jákoba. Proč? Proč je oslovuje tímto způsobem?
Bůh Abrahama je Bohem smlouvy, Bůh Izáka je Bohem oběti nebo smíření a Bůh Jákobův je Bohem proměny. Pokud se tě Bůh ujme, už nebudeš nikdy stejný. On je Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba. On je Bůh našich otců.
13 „Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy vydali a jehož jste se zřekli před Pilátem, když se rozhodl, že ho propustí.
14 Zřekli jste se toho Svatého a Spravedlivého a vyžádali jste si, aby vám byl vydán vrah.
15 Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; a my jsme toho svědky.
16 Skrze víru v jeho jméno dalo jeho jméno sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.
17 Teď však vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.“
(Skutky 3:13-17)
Udělali to z nevědomosti! Nevědomost znamená skutečně nevědomost! To znamená, že nevěděli, co dělají. Petr je neobviňoval z toho, že by byli vrahy Krista, ani nenaznačoval, že oni a jejich další generace jsou proklety a nikdy nenajdou cestu zpět k Bohu. Místo toho ukazuje na historický prorocký Boží záměr, který na ně byl vložen už od počátku.
17 „Teď však vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.
18 Bůh však takto naplnil, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Kristus bude trpět.
19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře.“
(Skutky 3:17-19)
Poté jim nabízí dar pokání. Apoštol Pavel řekl totéž ve Skutcích 13:
26 „Bratři, synové rodu Abrahamova a kdokoliv se mezi vámi bojí Boha, vám bylo posláno toto slovo spasení.
27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho totiž nepoznali a odsoudili, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.“
(Skutky 13:26-27)
Nepoznali Ho. Natolik se odchýlili od vlastních Písem, že když přišel, tak Ho odmítli. Přesto tímto odmítnutím a neschopností Ho rozpoznat naplnili to, co Bůh od nich chtěl už od začátku, Ježíšovu smrt.
Ve Skutcích 3. kapitole spojuje Petr Ježíšovu smrt s Abrahamovskou smlouvou.
24 „Ano, také všichni proroci, kteří mluvili od Samuele a po něm, předpovídali tyto dny.
25 Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni budou požehnána všechna pokolení země.‘
26 Vám jako prvním vzbudil Bůh svého služebníka Ježíše a poslal ho žehnat vám, aby každého odvrátil od jeho nepravostí.“
(Skutky 3:24-26)
Jak budou přivedena domů všechna pokolení země? Jak budou požehnána? Jedině skrze kříž. Není žádný jiný způsob.
Návrat Izraele domů
Bible učí, že v historii dojde ke dvěma vyhnanstvím a dvěma návratům židovského lidu.
Izaiáš 11:11 o tom mluví jasně.
| V onen den ještě podruhé vztáhne Panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu, který zůstal v Asýrii, Egyptě, Patrósu, Kúši, Élamu, Šineáru, Chamátu a na ostrovech mořských. (Izaiáš 11:11) |
První vyhnanství Izraele proběhlo v roce 586 př.n.l a druhé v roce 70 n.l. Nyní se podruhé a naposledy vrátil do země, kterou Bůh slíbil Abrahamovi jako věčné vlastnictví.
Bible dále v prorocích říká, že tento druhý a konečný návrat proběhne ve dvou fázích. Za prvé fyzicky a za druhé jako fáze duchovní. To znamená, že Židé se vrátí domů jako sekulární lidé a potom dojde k tomu, že na ně bude vylita Boží láska a Boží Duch a budou duchovně obnoveni.
| 24 Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. 25 Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. 26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. 27 Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. 28 Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. (Ezechiel 36:24-28) |
Podle Ezechiele nastane tato obnova kvůli Božímu zaslíbení danému otcům. Kterým otcům? Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Jinými slovy, poslední obnova Izraele se koná díky Abrahamovské smlouvě.
Boží lid, který umožnil narození, se vrátil domů. „Žena“ je opět doma a my jsme se posunuli k závěrečnému aktu lidské historie. Události, které se dnes odehrávají na Blízkém východě, vyvrcholí v návratu „Syna“. Až přijde Mesiáš, veškerý démonický vliv nad světem skončí. (Zjevení 20:1-3)
Je tedy zřejmé, že pokud „supové“ odporovali tomuto lidu po 4 000 let, budou mu teď odporovat ještě mnohem více než jakékoliv jinému národu, protože jeho fyzická a duchovní obnova znamená zánik démonického vlivu a moci nad světem.
Izrael přivede Krále domů, Jeho nohy stanou na Olivetské hoře, On bude vládnout a národy se již nebudou učit válce. Bude panovat železným prutem, protože je lvem z kmene Juda. Jeho jméno je Ježíš!
Mnoho lidí si myslí, že blízkovýchodní konflikt je sekulární politický konflikt. Není tomu tak. Ve všem souvisí s konečným Božím záměrem vykoupení světa. Proto se ve Zjevení 16:13-16 říká, že z úst draka budou do celého světa vycházet nečistí duchové podobni žábám. To je ten samý ohnivý drak, který ve Zjevení 12 stál před těhotnou ženou. Tři nečistí duchové jdou, aby svedli krále a politiky světa. K čemu? Aby přistoupili k boji proti malému Izraeli. Supové už letí!
Kniha Zjevení uvádí, že promlouváním těchto nečistých duchů bude sveden národ za národem. Překrucování faktů v médiích, pokud jde o konflikt v Izraeli, je toho dokladem. Jak jinak by se 50% Evropanů mohlo domnívat, že Izrael je největší hrozbou pro světový mír?
Nyní přejdeme k závěru ve Skutcích 3. kapitole. Apoštol Petr uvádí:
17 Teď však vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.
18 Bůh však takto naplnil, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Kristus bude trpět.
19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře
20 a aby poslal Toho, který vám byl předem kázán, Ježíše Krista,
21 kterého musí nebe držet až do časů nápravy všech věcí, o nichž Bůh mluvil od věků ústy všech svých svatých proroků.
(Skutky 3:19-21)
Až se Izrael duchovně obnoví, tato obnova bude spouštěcím mechanismem pro návrat Ježíše. Blízkovýchodní konflikt se tedy vlastně týká vykoupení Izraele. Týká se Hospodinova trůnu na Siónu a Dítěte, jehož osudem je vládnout národům železným prutem. Toto je základ biblického sionismu a naší podpory Izraele.
Autor je výkonný ředitel ICEJ. Ze série teologických prací „Biblický sionismus“ přeložila Marcela Folbrechotvá. © ICEJ